Sgt Oldřich Keslter
Sem vložte podnadpis

Sgt Oldřich Kestler, plukovník in memoriam

* 18.3.1913 / Čižice u Přeštic / † 7.4.1941 / u Ternhillu (V. Británie)

Tragická srážka

Je 23. června 1940 a z letiště Marseille-Marignane startuje dvoumotorové letadlo Potez 631. Na jeho palubě je několik členů pozemního leteckého personálu. Pilotem onoho letounu byl četař Oldřich Kestler, rodák z Čižic u Přeštic, který se tak snaží dostat z půdy sladké Francie, která již byla válcována německými armádami.

Oldřich Kestler, podobně jako jeho spolubojovník Matěj Pavlovič, bojoval již před francouzskou anabází v řadách polského letectva. Hranice do Polska překonal společně se svými kamarády Ladislavem Světlíkem a Stanislavem Peroutkou 10. 6. 1939 u obce Krásná, kde překročili řeku Morávku. Pocitem neporazitelnosti prostoupené Polsko však zpočátku o čs. letce nejevilo žádný zájem. První dny proto prožil Odřich Keslter v policejní vazbě v Polském Těšíně a jako jiní vojáci z rozbité republiky prošel i bývalým vojenským tábořištěm v Malých Bronowicích. Vyhlídky nebyly příliš optimistické. Jistou možnost nabízela Francie - vstup do Cizinecké legie. To by ovšem nejen znamenalo ztrátu hodnosti, ale předevší možnost bojovat s nepřítelem ve vzduchu. Do toho se chtělo jen málokterému československému pilotovi. Kdo však chtěl francouzské vízum, jinou možnost stejně neměl. Podpisem ztvrdil svůj vstup do proslulých francouzských jednotek i Oldřich Kestler. Už měl vyřízeny všechny dokumenty a čekal na na svou loď v Gdyni. Přišla však neočekávaná nabídka ze strany polského letectva. Nabídli našim letcům vstup do jejich řad. Narozdíl od Ladislava Světlíka, se ale Oldřich Kestler nechal přesvědčit a v Polsku zůstal. První působiště bylo na letišti Deblin. To ale bylo hned na počátku válečného kofliktu silně bombardováno a v následující evakuaci se už nepřestalo. I Oldřich Kestler pak zažíval neřízenost ústupu polských leteckých jednotek, které před sebou hrnula rychle postupující neměcka mašinerie. I on po zhroucení první oběti druhé světové války, musel čelit rozhodnutí, kam dále.

Dlouhým trmácením na vozech i pěšky se dostal do ukrajinského města Kut a 16. 10. překročil hranice do Rumunska. Zde byl však zatčen a uvězněn. Pomohla až intervence československého a francozského konzulátu. 8. listopadu odplul z přístavu Constanca do Bejrútu a následně do jihofrancouzského přístavu Marseille na jejíchž půdu vstoupil 21. 11. 1939. Na počátku zažíval i při svém výcviku tzv. podivnou válku. Ač v nových uniformách, na letišti Lyon-Bron vše probíhalo ve velice volném režimu. Než mohl výrazněji zasáhnout do bojů, Francie se zhroutila pod tíží německých tanků. Pro Čechoslováky to byla situace velice nebezpečná. Pokud by totiž padli do německého zajetí vystavovali by se riziku soudu, protože by se jako občané protektorátu Čechy a Morava bojem v uniformách nepřátelských armád dopustili zrady proti Velkoněmecké říši. Všichni se tedy snažili dostat co nejdále od postupujícího wehrmachtu. O to se snažil i Oldřich Kestler. Ten z Paříže odlétá letounem Potez 631C.3 na letiště Marseille-Marignane a dále do Perpignanu-La Salanque, odkud chtěl pokračovat dále do Afriky. Při přistání na letišti Perpignanu-La Salanque však havarovali. Štěstí jim přálo, když se jim podařilo zmocnit se na místním letišti "opuštěného" nového bombardovacího letounu LeO-451 (No3036). S tímto letounem se jim po dlouhém letu podařilo překonat Středozemní moře a v pořádku přistát na letišti Maison Blanche v severoafrickém Alžíru. Dalším letem pokračovali na západ. Motor však náhle vypověděl službu a pilot byl nucen nouzově přistát asi 80 kilometrů před marockým přístavem Casablanca, kam měli namířeno. Zbytek cesty tedy museli překonat po zemi, což se jim nakonec povedlo. V Casablance se potkali s dašími československými letci směřujícími do Anglie. Takovýchto přeletů z Francie do severní Afriky - trvalých ústupů - zažilo i několik dalších našich letců. Jen namátkou zmiňme veleúspěšného pilota budoucího generálporučíka Františeka Peřinu.

Bojové zkušenosti sbíral Oldřich Kestler jako Sergeant u britského Královského letectva, ke kterému byl přijat 4. 12. 1940. První umístění bylo u 605. squadrony RAF. Účastnil se i vzdušných bojů ve slavné Bitvě o Britanii, běhěm nichž absolvoval několik operačních letů.

Čas, vyměřený Sgt Oldřichu Kestlerovi, se naplnil 7. dubna 1941. V tento den byly ve vzdušné srážce ztraceny životy dvou hrdinných pilotů. Poblíž letiště Ternhill probíhaly cvičené lety dvou odlišných perutí, které však v tento čas operovaly ze stejného letiště. Jedním z účastníků tragické nehody byl osmadvacetiletý příslušních 605. stíhací perutě Sgt Oldčich Kestler letící na letounu typu Hurricane Mk. IIA (Z2318). Tím druhým byl servisní a zalétavací pilot Sgt Josef Martinec letící na Spitfiru Mk.IIB (P8315). Proč se však, oba zkušení piloti, ve vzduchu vlastně střetli nebylo a již zřejmě nikdy nebude objasněno. Je možné, že si oba piloti před letem domluvili cvičný zápas a v zápalu boje do sebe narazili. To je však jen jedno z možných vysvětlení. Ať už byla příčina jakákoliv, zůstáva skutečností, že 7. dubna 1941 v 11.43 zhasly životy dvou bojovníků za svobodu. Jejich letouny se zhřítily jeden a půl kilometrů západně od letiště Ternhill. Oba piloti byli na místě mrtvi. Jejich těla našla místo věčného odpočinku na římskokatolické části hřbitova v Market Draytonu, kde byla pohřbena se všemi vojenskými poctami 10. dubna 1941.

Posmrtně byla Oldřichu Kestlerovi udělena vyznamenání - Československý válečný kříž 1939 a britská medaile The 1939-1945 Star. Dodejme i další významná ocenění vojenské činnosti Oldřicha Kestlera: Československá medaile Za zásluhy II stupně, Československá vojenská pamětní medaile a Polský válečný kříž. Postupně obdržel povýšení "In memoriam". Nejprve v roce 1947 do hodnosti štábního rotmistra. Naposledy v roce 1990 na plukovníka.

K uctění památky letce, který v dobách, kdy naše vlast ztratila svou svobodu odešel bojovat za její obnovu bude 9. 4. 2016 konán ve Štěnovicích vzpomínkový pietní akt.

Za pomoc při sepsání tohoto článku bych touto cestou poděkoval panu Kamilu Kosnarovi, Ladislavu Vitíkovi a Martinu Markovi z jejichž archivu byl použit i fotografický materiál.

Zdroje:

Ladislav Vitík : Letectví a město Plzeň 3. část 1939-1945