Sgt František Pokorný
Sem vložte podnadpis

Sgt František Pokorný, plukovník in memoriam

* 4.6.1916 / Pavlovsko (Dobřív) u Rokycan / † 10.4.1942 / Kanál La Manche

Osobní číslo RAF 788141

Do Royal Air Force přes půlku světa

Píše se 10. dubna 1942. Tento den probíhala ofenzivní akce s názvem Rodeo, v níž bylo Hornchurchské křídlo vysláno do Francie nad oblast Pas-de-Calias. Celé křídlo odstartovalo ze svého letiště v 16.55 hod. Útok vyprovokoval tři Gruppen luftwaffe od JG 26 Schlageter. Během deseti minut, mezi 17.40 - 17.50 propukl zuřívý boj. Nárokované skóre pro briské letce znělo: 6 sestřelených, 6 poškozených a devět pravděpodobně sestřelených strojů. Jak se později ukázalo, německá strana nakonec ztratila jen dva stroje. Na britské straně bylo sestřeleno pět strojů. V jednom z nich letěl i hrdina našeho dnešního příběhu Sgt František Pokorný.

Své první letecké krůčky podnikl již v předválečném období. Jako mnoho jeho kolegů z Plzeňska, pilotní diplom, tedy pilota sportovních letadel získal v Západočeském aeroklkubu. Vojenskou službu nastoupil v říjnu 1936 u leteckého pluku 4 v Praze. Získal zde hodnost desátníka.

Stejně jako 93 našich letců se zapojil do prvních válečných konfliktů druhé světové války v Polsku jako příslušník tamního letectva. Jeho prvním působištěm byl Deblin, kde bylo našim letcům zajištěno vše potřebné pro službu. Letiště však bylo hned na počátku války bombardováno německým letectvem a "polské" piloty čekal nekonečný ústup provázený mnohými útrapami. Cestovali "půjčeným" letadlem, vlakem a nakonec pěšky v českém transportu, kde je čekala 220 km dlouhá pěší túra. Směřovali do Rumunska, kam dorazili 23. září 1939. Následně je čekala sovětská internace. Už 8. října mohl ale vstoupit do československého vojenského legionu s nimž proputoval četná místa východní Evropy. Postupně bylo rozhodnuto, že se tento legion přesune na západní frontu. Cesta byla však zdlouhavá a vedla přes Kyjev, Oděsu, Varnu, Istambul a dále do palestinského Ramleku, kam dorazil i František Pokorný 10. března 1941. Tehdy však nebylo možno použít k dalšímu přesunu do Anglie nekratší cestu kolem severoafrického pobřeží, jelikož Němci měli tyto vody již plně v moci. Museli proto plout kolem celé Afriky. Z Ramleku odplula skupina s Františkem Pokorným 21. března do Suezu a Adenu a v průběhu plavby se zastavovali na mnoha místech, např. v přístavu Mombasa v Keni, v East Londonu, Kapském městě, Freetownu - dnešní Sierra Leone. Jednou z posledních zastávek pak byl Giblartar odkud dopluvli k anglickým břehům 9. července 1941.

Dva roky přetěžkého putování trvalo Františku Pokornému, než dostal možnost konečně bojovat proti nenáviděnému nepříteli, který mu vzal jeho vlast. V RAF prodělal na začátku náročný výcvik, musel se zenámit s, pro něho neznámou britskou technikou, aby mohl 24. února 1942 nastoupit jako operační pilot u 313. československé stíhací squadrony. Létal zde s dalšími jeho krajany z Plzeňska, dalšími hrdiny našeho cyklu, Václavem Jíchou a Karlem Pavlíkem. Stal se také věrnou dvojkou slavného budoucího velitele anglické perutě a jednoho z nejslavnějších letců v RAF Františka Fajtla.

Vratmě se však k onomu osudnému dni desátému březnu roku 1942. Je tedy těsně před šestou hodinou podvečerní, když se schyluje ke střetu s německými letouny. Těsně než k němu došlo, slyší ostatní členové britského křídla volání Sgt Františka Pokorného, který anglicky hlásí problém s motorem. Podle svědectví npor. Hájka, jednoho z účastníků, byl Spitfire Mk.VB (RY-/BL480) Sgt Pokorného viděn jak letí velice nízko nad stromy těsně pronásledovaný jedním Fw-190, který se chystal k útoku. Sám Hájek však nemohl zasáhnout, neboť byl sám napadem dalšími Fw-190.

Sgt František Pokorný pravděpodobně skonal v chladných vodách Lamanšského průlivu. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno. Smutek svírá srdce čtenáře, když zjišťuje, že tento hrdina umírá po dvouleté strastiplné cestě jen dva měsíce poté, co se vrátil k operačnímu létání.

Budoucí plukovník in memoriam je zmiňován na památníku v anglickém Runnymede na panelu č. 91, na památníku Západočeského aeroklubu v Plzni a na pomníku padlých v Železárnách Hrádek.

Zdroj:

RAJLICH Jiří, Na nebi hrdého Albionu (7. část): Válečný deník československých letců ve službách britského letectva 1940, Praha: Ares 1999.

SALZ, Hanuš, Letectví a město Plzeň, Plzeň: Znamenaný, 2007.

Fotografický materiál z archivu pana Hanuše Salze, Zdeněk Sadecký - předseda KVH Czech Spitfire Club a fotoarchivu VHA