F/Sgt Ondřej Šamberger,             plukovník in memoriam
Sem vložte podnadpis


* 21. 7. 1916 / Struhaře (v blízkosti Vítkovic) u Lubence / † 9. 2. 1945 / Severní moře

Osobní číslo RAF 787806

Po stech letech zpět doma

Častokráte se stane, že se vloudí do zdrojových pramenů chyba. To se stalo i v případě Ondřeje Šambergera plukovníka in memoriam. Tento letec slavil 21. 7. 2016 sté výročí od svého narození. Chtěl jsem tedy spoluuspořádat k jeho památce pietní akt. Jako kámen úrazu se však ukázalo jeho rodiště. V mnoha publikacích, na internetových stránkách i v článcích byly uváděny buďto Blovice, nebo Struhaře u Blovic. Na místních matrikách ani v archivech však o něm nebyl nalezen žádný záznam potvrzující, že by se zde budoucí stíhací pilot 312. čs. squadrony RAF skutečně narodil. Čekalo mne tedy pátrání i na jiných institucích, ale ani tam jsem odpověď nenašel. Od dalšího hledání mne zachránil až Ladislav Vitík, spisovatel a člen Svazu letců, který již tuto informaci zjišťoval a odpověď nalezl. I místní matrika pak v mém dalším pátrání potvrdila, že se Ondřej Šamberger narodil v obci Struhaře č. p. 1, nikoliv však u Blovic, ale u obce Lubenec. Dnes jsou Struhaře již zaniklé a zbylo z nich jen několik staveb. Panu Ladislavu Vitíkovi velice děkuji za jeho pomoc i za pomoc při sepsání tohoto článku.

K připomenutí stého výročí od narození tohoto letce byla v obci Lubenec uspořádána vzpomínková akce, která proběhla v sobotu 23. 7. 2016 od 14:00 hodin na náměstí v blízkosti památníku obětem 2. sv. války. Vše za podpory členů obce, jmenovitě pana starosty Jiřího Chalupeckého.

Chtěl bych touto cestou poděkovat všem účastníkům za pomoc při uskutečnění této akce.

Jmenovitě děkuji panu Martinu Markovi, který celý akt provázel svým slovem a který při něm ve svém příspěvku připomněl kořeny našeho letectví pocházející z československých legií. Také děkuji paní Ivetě Irvingové za její velice emotivní příspěvek. Dále Filipu Procházkovi z KVH 276th squadron, Standovi Čechalovi a Pepovi Malému za čestnou stráž.

Po vykonání vzpomínkové akce na náměstí v obci Lubenec byly přinesené květiny společně s fotografií a krátkým článkem o Ondřeji Šambergrovi odvezeny do jeho rodiště, tedy nedalekých zaniklých Struhařů, kde byly se souhlasem dnešních majitelů č. p. 1 pietně uloženy. Noví majitelé přivítali tohoto hrdinného letce doslova s otevřenou náručí. Pro všechny přítomné bylo pokládání květin na rodnou zem tohoto letce velice emotivní. Po sto letech se tedy alespoň symbolicky vrátil Ondřej Šamberger zpět "domů". 


Čest jeho památce.


Ze života Ondřeje Šambergra

Ač nejprve v britském Královském letectvu sloužil jako mechanik, jeho srdce toužilo létat. Jeho sen se však nakonec splnil. Výcvik nezkušeného letce trval velice dlouho. Proto byl k první bojové jednotce zařazen až na sklonku války 9. prosince 1944. Tou perutí byla v té době již legendární 312. československá stíhací peruť RAF.

Jeho kariéra letce však netrvala dlouho. Již o necelé tři měsíce později došlo k jedné z mnoha tragických leteckých havárií. Je 9. 2. 1945, jen pár měsíců do konce války. Tolik nenáviděné války. Čtyřčlenný roj startuje ve 14:52 z mateřské základny Bradwell Bay k provedení výškového cvičného letu na Severní moře. Jedním z nacvičovaných prvků pilotáže bylo odhazování přídavných nádrží ve výšce 10 000 m, které vydatně prodlužovaly dolet britské stíhačky typu Spitfire F.Mk.IXC. F/Sgt Ondřej Šamberger letěl na stroji pod označením DU-D. Jeho velitel pak následně popsal, že jeho stroj přešel do strmého klesání, které již pilot nemohl vybrat. Pro nedostatek paliva nemohl udělat nic jiného, než vyslat nouzové Mayday a vrátit se zpět na základnu.

Následné vyšetřování zjistilo, že stroj F/Sgt Ondřeje Šambergera se zřítil do vod Severního moře v 15:34. Příčinou jeho neobvyklého letového chování a následného pádu byla pravděpodobně vadná kyslíková maska či přerušený přívod kyslíku. Kyslíkové přístroje občas mohly ve velkých výškách, jako byla tato, vypovědět službu. Postižený pilot se pak stále více propadal do výškové nemoci, ze které se mohl, pokud měl štěstí, v hustším vzduchu probudit. To se však při havárii F/Sgt Šambergera nestalo. Při jednom rozhovoru s brig. generálem Emilem Bočkem, který s ním vedl autor článku, mu řekl, že Ondřej Šamberger mohl zapomenout si kyslík přidat, což se dělalo při stoupání do velkých výšek. "Ondřej byl můj nejlepší přítel, všude jsme chodili spolu. Jeho ztrátu jsem nesl velice těžce." Vzpomíná jeden z posledních dnes žijících stíhačů.


Přátelé - dnešní brigádní generál Emil Boček vlevo a Ondřej Šamberger  vpravo
Přátelé - dnešní brigádní generál Emil Boček vlevo a Ondřej Šamberger vpravo

Tělo F/Sgt Ondřeje Šambergera nebylo nikdy nalezeno. Jeho jméno je zmiňováno v několika publikacích, stejně tak jako na památníku britského Královského letectva v Runnymede na panelu č. 272.

Zdroj:

RAJLICH Jiří, Na nebi hrdého Albionu (7. část): Válečný deník československých letců ve službách britského letectva 1940, Praha: Ares 1999.

Archivní zdroje: Vojenský historický archiv (VHA), Praha: Československé letectvo ve Velké Británii, osobní dokumenty Ondřeje Šambergra

Fotografický materiál z archivu pana Ladislava Vitíka a pana Hugo Popelky