F/O František Mareš, DFM
Sem vložte podnadpis

F/O František Mareš, DFM, plukovník in memoriam

* 29. 7. 1919 / Libětice u Sušice /† 10.2.2008/ Yelverton (V. Británie)

Osobní číslo RAF 787653

Padák odvrátil smrt, aneb 50 m drátu vysokého napětí

Letec, čtyřnásobný vítěz nad nepřátelskými letouny, rodák Libětic u Sušice, vystřídal během své bohaté válečné zkušenosti nejen všechny československé stíhací perutě, ale i dvě anglické - 601. a 610. Jeho životní příběh provázelo několik velice šťastných okamžiků.

Před válkou se učil na strojního zámečníka - elektromechanika ve Škodě Plzeň. V tomto městě byl také členem Západočeského aeroklubu. Získal průkaz pro turistická letadla. Do armády vstoupil v akci 1000 pilotů republice. Sloužil také krátce u Let. pl. 1 TGM v Hradci Králové. Po "rozervání" naší vlasti se i on rozhodl nezůstat nečinně sedět doma a přes Polsko se dostal do Francie. Zde se odehrál jeden z neuvěřitelných okamžiků jeho bojové pouti.

Píše se polovina května roku 1940. František Mareš slouží ve Francii v hodnosti četaře, coby frekventant v École de Chasse sídlící v Avordu. Právě prodělával jeden ze cvičných letů na dolnoplošnících North American NAA-57. Měl při něm trénovat let ve formaci, s dalšími dvěma letci čet. asp. Vladimírem Michálkem a svob. Albínem Nasscetterem. V jeden okamžik, letíce ve výšce 500 metrů, zpozorovali letci asi 150 metrů pod sebou letoun. Nejdříve si mysleli, že jde o spojenecký stroj, domnívali se, že by mohlo jít o Potez. Rozhodli se tedy, že na něj zahájí cvičný nálet. O jiný ani jít nemohlo. Neměli své letouny ozbrojené. Při bližším pohledu však zjistili, že jde o letoun nepřátelský. Před jejich zraky rostl Dornier Do17, který měl z předchozího operačního letu nad francouzské území poškozený jeden motor. Tři nepřátelské letouny se prohnaly kolem německého bombardéru. Než se však čeští útočníci stačili vzpamatovat, z letadla začali vyskakovat členové jeho posádky. Ve chvíli, kdy němečtí vzduchoplavci spatřili tři nepřátelská letadla letící z ideální pozice pro útok, nečekali na chvíli, kdy trupem začnou létat smrtící kulky a raději dobrovolně opustili svůj stroj. Je i pravděpodobné, že se jednalo o průzkumnou variantu letounu Dornier Do17P. Ani tento letoun tedy nemusel být ozbrojen.

Po pádu Francie stejně jako mnoho jiných jeho kolegů - letců, přesunul se i František Mareš na britské ostrovy.

Zde poznal, že štěstěna bývá někdy štědrá. Při jednom letu 12. 4. 1941, když sloužil František Mareš u 601. stíhací perutě v hodnosti Sgt, vydal se ve svém Hurricanu Mk.IIA (UF-/Z2803) na misi do prostoru Le Touquet a Berck-sur-Mer. Poblíž Hazebroucku se ve 13.55 místního času střetl se čtyřmi protivníky letícími na Messerschmittech Bf 109. Náhlou a rychlou dávkou jednoho z nich, střelcem byl Fw. Bernhard Lausch, byl jeho letoun silně poškozen. Přístrojovou desku probilo několika průstřelů, pilot byl zraněn desítkami drobných střepinek na ruce a v obličeji. Bitva však ani zdaleka nekončila. Jeden z neopatrných Messerschmittů Bf 109 se dostal přímo před poškozený Hurricane a Sgt František Mareš nezaváhal. Stiskl spoušť. Zásahy způsobily, že se letoun převrátil na záda a vyrazil z něj bílý dým. František Mareš se ani v dalších okamžicích nehodlal vzdát ostatním nepřátelům bez boje. Živě a instinktivně manévroval v malé výšce. Při jednom takovém manévru zavadil ocasní částí o zem a urazil ostruhové kolečko, při stoupání pak prolétl dráty vysokého napětí. Motor jeho věrného oře na okamžik vynechal. Stg Mareš nechtěl na nic čekat a rozhodl se přistát na poli, které se nacházelo přímo před jeho letounem. Nebylo to ale nakonec nutné. Věrný motor Merlin znovu naskočil a vehnal tolik potřebný život do vrtule. Stroj znovu vyrazil kupředu. To vše se odehrálo za neodbytného pronásledování. Doslova mezi kulkami se mu podařilo prokličkovat až nad moře, kde jej pronásledovatelé nechali být. Snažil se s vypětím všech sil dostat se zpět na anglické letiště. Cesta byla nekonečná, nebylo jisté, zda motor znovu nevysadí. Nakonec však spolehlivě "dopředl" až do přistání. Letiště Gatwick mělo "tu čest" uvítat stroj, kterému nejen chybělo ostruhové kolečko, neměl funkční klapky, ale který nesl neuvěřitelných 275 zásahů z nepřátelských zbraní. To, co však bylo nejfantastičtější, bylo padesát metrů drátu vysokého napětí, které vlály za strojem. Velice schopný pilot Sgt František Mareš, dokázal se strojem přistát, aniž by došlo k havárii. K údivu všech však z kokpitu, který sám nesl několik zásahů, vyskočil letec, který si z nerovného boje odnesl jen lehká zranění. Štěstí ten den opravdu stálo při tomto letci. Když se totiž mechanici snažili vyprostit padák, na kterém František Mareš seděl, zjistili, že nejde vytáhnout. Příčinou bylo celkem pět průstřelů, které zasáhly spodek Hurricanu. Padák tedy Sgt Marešovi zachránil život od jisté smrti! Za svou misi byl 25. 4. 1941 vyznamenán Československou medailí Za chrabrost.

Dalším významným vyznamenáním byl Distinguished Flying Medal, jež je udělován za kuráž či oddanost. Zkratka tohoto vyznamenání smí být psána za jméno vyznamenaného. Tato medaile mu byla udělena za vynikající službu v několika britských i československých jednotkách dne 2. 9. 1942. Během své bohaté letecké kariery byl několikrát povýšen, až dosáhl 19. 1. 1945 hodnosti F/O - Flying Officer, která odpovídala české hodnosti nadporučíka.

František Mareš byl jedním z těch šťastných, kteří válku přežili. Usadil se v Anglii, kde si otevřel vlastní živnost. Již během války se oženil se slečnou Elizabeth Mary Mann. O svém životě sepsal velice poutavé vyprávění. 29. 8. 1991 byl František Mareš na základě vojenské a morální rehabilitace povýšen do hodnosti plukovníka v. v.

Zdroj:

RAJLICH Jiří, Na nebi sladké Francie: Válečný deník československých letců ve službách francouzského letectva 1939 - 1945, Cheb: Svět křídel, 2008.

RAJLICH Jiří, Na nebi hrdého Albionu (7. část): Válečný deník československých letců ve službách britského letectva 1940, Praha: Ares 1999.

Archivní zdroje: Vojenský historický archiv (VHA), Praha: Československé letectvo ve Velké Británii, osobní dokumenty Františka Mareše

SALZ, Hanuš, Letectví a město Plzeň, Plzeň: Znamenaný, 2007.

Fotografický materiál z archivu pana Hanuše Salze, kterému za jeho poskytnutí velice děkuji.