F/Lt Antonín Dvořák
Sem vložte podnadpis

F/Lt Antonín Dvořák, plukovník in memoriam

* 30. 9. 1916 / Zbůch u Plzně / † 18. 5. 2003 Montreal - Kanada

Osobní číslo RAF 787517 (115864)


I téměř osleplý se dokázal vrátit na mateřské letiště.

Než se budoucí F/Sgt dostal do smrtelného nebezpečí při jednom z letů nad okupovanou Francii, vedly jeho kroky mnohými nesnadnými cestami.

Flight Lieutenant Antonín Dvořák, plukovník in memoriam, mimo jiné vyznamenaný třemi Československými válečnými kříži 1939, třemi Československými medailemi Za chrabrost a Československou medailí Za zásluhy I. stupně, se narodil 30. září 1916 ve Zbůchu v Plzeňské ulici. V dětství jej potakala krutá rána, jelikož jej v devíti letech navždy opustila jeho milovaná maminka Božena. Otec Jan byl kovář a zámečník a pracoval v dolech blízko rodné obce.

Ve volném čase během svého dětství se Antonín Dvořák věnoval skautingu, v jehož rámci navštěvoval mimojiné hrady a zámky Západočeského kraje. Přišel však také do styku se západočeským Aeroklubem, kde ve svých osmnácti letech trávil četné víkendy. Jak už to tak bývalo, stálo jej hodně sil, aby přesvědčil svého otce, aby ho pustil do Prahy na lékařské prohlídky. Po dlouhém přesvědčování nakonec dostal od otce svolení. Všemi prohlídkami prošel a nakonec se dostal do školy leteckého dorostu v Prostějově. K tehdejšímu československému letectvu byl přijat v rámci akce 1000 pilotů republice. Tuto školu dokončil závěrečnou zkouškou 28. 6. 1935. Po započaté devastaci našeho území v březnu 1939 sloužil v hodnosti četaře délesloužícího v Let. pl. 1 TGM, kde prováděl lety na průzkumných a lehkých bombardovacích letounech Š-328 a Aerech A-100.

Jako mnozí jeho spolubojovníci odešel pak i on nejprve do Polska, přes které směřoval dále do Francie. Zde prožil nejprve svízele při výcviku v Cizinecké legii, odkud byl následně přeřazen k francouzskému letectvu. Když ale i tato země nakonec pod náporem německých útoků kapitulovala, přesunul se přes Afriku a Gibraltar do Anglie. Ve zdejší Royal Air Force začínal bojově létat v hodnosti Sergeant u 501. squadrony.

V jejích řadách zažívá své snad nejtěžší válečné chvilky. Je brzké ráno 14. července roku 1941. Sgt Antonín Dvořák nasedá do svého letounu typu Spitfire Mk. IIA s číslem P8074 se znaky SD-L. Jeho úkolem bude doprovázet nad přístav Cherbourg bombardovací letouny Blenheim. Poletí jako číslo svého velitele Squadron Leadera Boyda, DFC. Cesta nad francouzský přístav proběhla bez větších obtíží. Letouny shodily svůj náklad a zamířily zpět k domovu. Jak sám Antonín Dvořák popsal, ani se nestačil leknout, když při automatické kontrole prostoru pod sebou v setině vteřiny zaregistroval nepřátelský letoun Messerschmitt Bf 109. Viděl jej prudce stoupat přímo mezi jejich sestavu. Jediným možným a účinným manévrem bylo jít nepříteli přímo vstříc - tedy podniknout čelní protivýpad. Takový manévr byl vždy velice nebezpečný a mnozí jiní letci jej zaplatili vlastním životem. Při tomto manévru sice může letec pálit na svůj cíl všemi zbraněmi a způsobit mu značné poškození, případně jen úplně smést z oblohy, ale jeho protivník může udělat totéž. Antonín Dvořák učinil toto rozhodnutí ve zlomku vteřiny, chtěl tím ochránit nejen svého velitele, ale i doprovázené bombardéry. "S Messerschmittem jsme byli čelem proti čelu, měl jsem ho v zaměřovači, blížili jsme se šílenou rychlostí a oba naše stroje začaly pálit téměř současně. Zdálo se mi, že jsem v lepší pozici, neboť jsem byl výš, ale v tom jsem uslyšel tupé kovové údery. Strašná rána, zatmělo se mi před očima a v tu ránu jsem měl před sebou jen samé rudo. Ani jsem si nestačil uvědomit, že zásah od kanonu mi rozbil čelní, neprůstřelné sklo a urval půlku překrytu kokpitu...ruku jsem měl jakoby ochrnutou...padal jsem. Probudil mě až dravý proud ledového vzduchu...Cítil jsem bolest v pravé paži a obličej jsem měl zalitý krví. Měl jsem v nich hroznou spoustu skleněných úlomků z rozbitého čelního štítku...Spíše po zpaměti jsem točil zpět na sever, směrem do Anglie."

Pilot zažil nad kanálem La Manche opravdu dvacet horkých minut. Při jeho cestě těsně nad hladinou, jej mohl "sundat" každý začátečník. V blízkosti anglického pobřeží vystoupal na 3000 metrů, aby mohl překonat balonovou baráž. Jeho mateřské letiště v Ibsley se blížilo. Ještě opatrně prozkoušel, zda mu reagují klapky a podvozek. Vše fungovalo. Mohl tedy nasadit na přistání. Když konečně dosedl, muselo se mu neskutečně ulevit, že takovou srážku přežil. Byl ihned převezen do nemocnice v Boumemouthu, kde jej neprodleně operovali. Ve zdejší nemocnici strávil s poraněným obličejem, zejména očima dva týdny, než se znovu vrátil k operačnímu létání. 22. září 1941 dostal za tuto misi Československou medaili Za chrabrost.

Nelétal však jen u anglické peruti. V roce 1942 byl přemístěn k 312. čs. stíhací peruti, kde byl nakonec několikrát povýšen a to až do hodnosti F/Lt. V únoru 1945 byl zde také jmenován velitelem letky.

Po skončení druhého světového válečného konfliktu se spolu se svými druhy ve zbrani vrací 13. srpna 1945 i se svým Spitfirem do Prahy. O rok později byl demobilizován v hodnosti kapitána letectva. Ještě tři následující roky létal jako pilot a kapitán u ČSA. Nakonec však i jeho donutily poúnorové události opustit i se svou anglickou manželkou rodnou zemi a podruhé ve svém životě zvolit exil.

Navrací se zpět do země, jež mu znovu propůjčila křídla. V britské Royal Air Force pak slouží dalších pět let. Se svou ženou se následně stěhují do Kanady, kde pracuje až do roku 1984 jako mechanik v oboru foto-film.

A jako mnozí jeho kolegové z válečných let, i on se dožil své rehabilitace, která proběhla v roce 1991. Byl také povýšen na plukovníka v. v.

"Plukovník letectva v. v. Antonín Dvořák nalétal 4.749 hodin, do roku 1949 navštívil 42 letišť po celé Evropě. K lidem, kteří mají na své klopě malý odznak RAF, tak jako Antonín Dvořák, je v Kanadě všude věnována patřičná úcta. Sám říkával: Nikdy jsem nikomu neublížil, jenom jsem sloužil vlasti a náhodou jsem přežil". V ottawské parlamentní budově jsou knihy se jmény a místy padlých kanadských letců a vojáků. Svým provedením jsou tyto knihy ne nepodobné evropským středověkým kancionálům." Dodává v jednom ze svých článků zbůšský kronikář Rudolf Hrdlička, kterému děkuji za pomoc při zpracování tohoto článku.

K uctění památky výjimečného letce a k oslavě stého výročí od jeho narození, bude se 24. 9. 2016 konat v jeho rodné obci Zbůch malý pietní akt, který proběhne za podpory několika klubů vojenské historie a také za podpory obecního úřadu, jmenovitě pana starosti Ing. Jiřího Hájka.

Zdroj:

RAJLICH, Jiří, Na nebi hrdého Albionu (7. část): Válečný deník československých letců ve službách britského letectva 1940, Praha: Ares, 1999.

SALZ, Hanuš, Letectví a město Plzeň, Plzeň: Znamenaný, 2007.

Archivní zdroje: Vojenský historický archiv (VHA), Praha: Československé letectvo ve Velké Británii, osobní dokumenty Antonína Dvořáka

Fotografický materiál z archivu Ziny Homanové a fotoarchivu VHA